Závěr
Ukončili jsme procházku po toku Loupnice a vrátivše se k minulosti seznámili jsme se s podniky kdysi poháněnými jeho vodou. Všimli jsme si také, že během 19. století někteří mlynáři svůj pomoučněný kabát vyměnili za kabát zaprášený pilinami, a zjistili jsme, že k takovému vývoji přispělo několik faktorů.
Jak u Dřevěného mlýna uvedeno, vznikly v Horním Jiřetíně dva parní mlýny; nebyly to jediné v okrese, které svými výkonnými stroji velmi hospodárně pracovaly a snižováním výmelného se staly velkými konkurenty vodních mlýnů.(9) Soupeření mlynářů začalo již po r. 1848, když byla zrušena robota a nastoupila svoboda mletí, a vedlo k zániku těch podniků, jejichž majitelé nemohli stačit tempu technického zlepšování provozu.
V této době se v celém podkrušnohorském kraji rozvíjela těžba hnědého uhlí a s tím silně vzrostla spotřeba důlního a stavebního dříví. Ale také stavební ruch vyvolaný rychle rostoucím počtem obyvatel mostecké uhelné pánve ovlivnil dřevařský průmysl živou poptávkou po řezivu. Neméně významným, třebaže dočasným odběratelem se stala v letech 1867-1880 stavba železničních tratí.
Četné objednávky si vyžádaly zvýšenou těžbu dřeva, na zpracování takového množství dřeva však stávající pily nestačily, a proto došlo k přestavbě starých mlýnů na pily. Této pro dřevařský průmysl příznivé situace se chopil Mořic Weber, majitel realit v Hamru, a postavil nedaleko šachty Antonky pilu s parním pohonem, vybavenou moderními stroji.
Lze připomenout ještě jedno odvětví dřevo-výroby: hračkářství. Podle zápisu v janovské kronice vlastnilo v r. 1886 živnostenské oprávnění (mimo firmy K. Köhler) 25 výrobců hraček, z nichž zůstalo do r. 1910 pouze šest činných. Pravděpodobně pracovali původně pro Köhlera, který měl celý obchod s hračkami v ruce, někteří přešli také do jeho podniku, většina se dala na havířinu, slibující lepší výdělek.
Janov patří mezi nejstarší obce okresu, bohatá je jeho historie a jistě se najdou ještě zajímavé dokumenty, z jejichž obsahu bude možno některé údaje upřesnit a také doplnit.
Poznámky:
- Mlynáři žádali 16 000 zlatých, město jim nabízelo 15 000 zl, neboť suchý rok a pitné vody nedostatek. Aby nedošlo k dalším průtahům při odvolání, rozhodli se radní ve schůzi dne 8. července 1885, zaplatit v požadované výši 16 000 zlatých.
- Viz kronika obce Hamr str. 94.
- Zavedením novodobých mlýnských strojů toto řemeslo, sekernictví zaniklo
- Poslední zástupci řemesla byli: Albín Teiohert v Mostě, Josef Uhlich a Antonín Grimmer v Hoře Sv. Kateřiny. (Adresář 1890.)
- V rozpočtu pily, vypracovaném lesní správou na rok 1887, byly vyčísleny příjmy ve výši 5400 zlatých a výdaje ve výši 4909 zlatých (mzdy 539 zl.pojištění a daně 231 zl, dřevo a dovoz 4140 zl).
- Erzgebirgszeitung, 15. ročník, str. 57-59.
- Zámecký mlýn v Mostě například platil v r. 1780 300 zlatých ročně.
- Sommer uvádí též Raktenmühle.
- Na území Čech bylo v r. 1875 statisticky podchyceno 7257 mlýnů, z 110 parních.
Jan FOITSCHEK (hlavní text,foto)
Pavel Aulický (komentáře, foto)
Josef Čtvrtníček (komentáře,foto)
Jan Setvák (terénní průzkum)
Použitá literatura
Hamrská kronika
Janovská, kronika
Hornojiřetínská kronika,
OA Most, odd. Litvínov, Fond ObÚ Záluží
OA Most, Účetní knihy města Mostu r. 1685, 1690, 1700, 1735-1738,1740,1780
OA Most, Zápisy ze schůzí městské rady 1885
OA Most, Rozpočet města Mostu na r. 1887
Dlask a Mussiik, Topographie des Saazer Kreises, Praha 1828
F. C. Wůtterich, Handwörterbuch der Landeskunde des Königreiches Böhmen, ; Praha 1845
Jon. G. Sommer, Saazer Kreis, Praha 1846
Statistische Tafeln des Brüxer Bezirkes, Piraha 1861
M. Brauner, Gedenkbuch, Most 1905
Heimatkunde des Schulbezirkes Brüx, Most 1908
Ressels Brüxer Adressbuch, Most 1890
Adressbuch für den politischen Bezirk Brüx, Most 1911
Adreasbuch der Stadt und des Gerichtabezinkes Oberleutensdorf und Katharinanberg, Litvínov 1934
Vodní mlýny v Čechách
