Písečná je malou sídelní lokalitou, ještě dnes v běžném hovoru nazývanou Sandl. Pod tímto jménem je uváděna v berní rule z roku 1654, která je prvním písemným pramenem zmiňujícím se o vsi. V roce 1715 je jmenováno 5 osedlých, roku 1787 se uvádí 9 domů. Roku 1833 měla ves 10 domků s 55 obyvateli. Do roku 1910 přibylo několik domů a stav dosáhl 13 domů s 66 obyvateli. Písečná patřila k zemědělským obcím položeným již v horském prostředí. Postupnou zástavbou volných ploch rodinnými domy dochází od druhé poloviny 90. let k intenzivnějšímu splývání lokality s litvínovskou aglomerací.
PhDr. Libuše POKORNÁ
Jan Setvák (popisek)
Autor nezjištěn (fotografie)
Oberleutensdorfer Bote (foto „třešňové květy“)
Za Rakouska-Uherska a první republiky bylo toto místo, jak hlásá název na pohlednici, „Sommerfrische“ – tedy letovisko. Pro tehdejší příměstskou rekreaci byla Písečná (a nejenom ona, ale i další obce a osady na svahu Krušných hor) jako stvořená-ležela na pomezí mezi ovocnými sady a rozsáhlými lesy na svazích Krušných hor, procházela zde žlutobíle značená turistická cesta (Teplického horského spolku) z Chudeřína přes Lounici na Klíny a existoval zde hostinec „Buchenlaube“ – volně přeloženo – Bukové podloubí. Navíc byl čtvrt hodiny pěší chůze od osady spolehlivý dopravní prostředek-meziměstská úzkokolejná tramvaj, která sem dopravovala, zvláště o nedělích a svátcích, mnoho odpočinkuchtivých obyvatel Mostecka a Litvínovska. Tramvajová zastávka, ač ležela na katastru Hamru se jmenovala „Sandl“ či „Cesta na Sandl“.
Podle Seznamu míst v království českém z roku 1913 patřil Sandl přímo pod město Horní Litvínov, bylo zde 13 domů, ve kterých bydlelo 66 obyvatel (všichni s německou obcovací řečí). Farou i poštou spadali do Litvínova. Pro správu lesů hraběte Valdštejna zde byla umístěna jedna z mysliven (v roce 1894 je zde veden jako vrchní myslivec Josef Walde)
Nikdy nezapomeneme na krásu a kouzlo této idylické Dörleins(?).
Totéž platí i pro jeho sousedy a Lounice a Horní Ves
