Na konci 30. let minulého století budova staré radnice (čp. 40, nyní Radniční sklípek) na náměstí T. G. Masaryka vystavěná v letech 1767–1769 již nevyhovovala městu Horní Litvínov.V české kronice čteme prohlášení městské rady z 9. listopadu 1936, že každý další náklad na opravu městské budovy č. 11 vzhledem k chatrnosti stavby a nákladnosti potřebných oprav z finančního hlediska považuje za neodpovědný.
Je potřeba stavěti radnici…Za tím účelem byl vysloven souhlas s uzavřením krycí výpůjčky 600 000 Kč, přijetím nabídnuté stavební zálohy od městské spořitelny a opatřením dalšího potřebného obnosu.
Po předchozím domu staré živnostenské odborné školy, která byla v majetku města, zůstalo číslo popisné 11 i pro plánovanou budovu radnice.Městská rada se 30. listopadu 1936 usnesla, že vypíše soutěž na stavbu radnice s termínem do 15. února 1937 s cenami 3 000, 2 000 a 1 000 Kč. Zvítězil návrh městského stavitele Josefa Bruhy. Staré čp. 11 se bouralo v létě 1937. Ke slavnostnímu výkopu nového objektu došlo 11. září 1937.
Budova byla dostavěna ještě za 1. republiky, v roce 1938. Na svou dobu byla vybavena moderně, např. s vlastní kotelnou a ústředním topením. Za starosty Rudolfa Kohlerta byla projektována pro město s necelými 10 tis. obyvateli.Skutečnost, že nebude brzy stačit,že dnes úřad sídlí ve čtyřech číslech popisných, nemohli tehdejší představitelé tušit. Dolní Litvínov, Chudeřín,Šumná, Hamr a Janov byly samostatné obce, Osada se začala stavět za necelé 2 roky. Je neuvěřitelné, že podle původních plánů se do nové budovy vešly úřad práce a stavební úřad,dokonce i zasedací místnosti pro politické strany.
Velký znak města na novostavbě,jehož hlavním atributem je archanděl Michael, patron litvínovského kostela i města, vydržel, nikdy nepodlehl politickým změnám.Změnám a přesunům vzhledem k pozdějším potřebám však podlehly jednotlivé kanceláře i oddělení úřadu,včetně kanceláře Bûrgermeistra (purkmistra),předsedů MNV či starostů.Pravděpodobně z technických důvodů se nikdy nepřemisťoval Finanz. Arbeitsgruppe,dnešní finanční oddělení. Jeho součástí je totiž železobetonový trezor.
Hlavně pancéřové dveře jsou předmětem zájmu návštěvníků úřadu.Půdní vestavby úřadu trochu změnily dispozice původní střechy, v roce 1983 vznikla nynější kancelář starosty a místostarostů, v roce 1988 nová obřadní místnost.V novodobé historii mohl Litvínov o radniční budovu přijít. Ráno 4. července 1983 vypukl požár v západním křídle 2. patra v důsledku jiskry ze svařování,která vlétla do hořlavé výplně v dodatečně postavené příčce.
Kouř zjistili členové rady města, která zasedala v sousední místnosti. Kronikář Josef Dražný zapsal: „Poněvadž stěny nebyly z cihel a náplň se po doutnání vzňala, vypukl oheň. Tento však nebyl k uhašení, přispěchali s hasicími přístroji,které byly po ruce. Brzy nato museli být povoláni požárníci.“K tomu vzpomínka paní Miloslavy Drápalové, která viděla ze zastávky autobusu č. 13 příjezd nejznámějšího litvínovského hasiče Františka Dlouhého.
Jel v gazíku, jen s minimaxem, protože ho kterýsi radní zavolal „kouří se nám ze zásuvek“. František, když uviděl nad střechou velký kouř a plameny, otočil se na místě na dvou kolech a letěl pro dokonalejší hasičskou techniku. Hořela budova jeho nadřízených. Ke cti litvínovských hasičů nutno říci, že požár byl rychle uhašen. Škoda dosáhla 600 tis.korun, byla poškozena obřadní místnost.
Svatby se až do 11. listopadu 1983 konaly bez příplatku v okolních obcích Horní Jiřetín, Lom, Meziboří a Most.V historii obřadní síně došlo ještě jednou k přerušení její funkce, a to od března 1987 do září 1988, kdy se oddávalo v obřadní místnosti bývalého národního výboru v Hamru, protože v obřadce probíhala rekonstrukce do dnešní podoby.Děkujeme pamět n icím Janě Johnové, Miloslavě Drápalové a Daně Malé za pomoc při sestavení 70leté historie radniční budovy. Posledně jmenovaná v ní byla zaměstnána nepřetržitě více jak polovinu existence budovy. Má blízko k historii každého z nás – od roku 1979 vede matriku.
S použitím publikace PhDr. Libuše Pokorné Litvínov v proměnách času.


v parčíku v čele náměstí znali obyvatelé až do r.1937