Česká menšina v Horním Litvínově a Chudeříně založila v roce 1896 Tělocvičnou jednotu Sokol v hostinci U Vycpálků, který stával u nádraží. Pro svoji činnost i nadále využívali sály hostinců, nejčastěji U Hrušků a Hotel turistu v Chudeříně (nyní Rudý dům). V roce 1921 jednota koupila část zámeckého parku. Tady bylo vybudováno hřiště, kde byl umožněn členstvu nácvik prostných cvičení. V zimě se tady bruslilo a hrál první litvínovský hokej. Rozvíjející se jednota již nemusela, aspoň letní cvičení a divadelní představeni, přenášet z hostince do hostince.
S postupně nakupovaným tělocvičným nářadím nastaly problémy s jeho skladováním a uschováváním. Malá, dodnes stojící šatna z roku 1924, nestačila. Dalším cílem jednoty byla stavba vlastní tělocvičny. K té však dlouho nedošlo pro nedostatek peněz, i když sokolové, podle pokladních zprav, vždy hospodařili šetrně. Právě pokladník Sokola Vojtěch Emmger dal 22. 10. 1936 na výborové schůzi „podnět k rozhovoru o otázce stavby sokolovny“, jak zapsal městský kronikář, učitel a člen Sokola Eduard Morávek.
Stavba sokolovny 1937
Stavba byla zahájena na pozemku již zakoupeném vedle hřiště. Tehdy byl starostou TJ Sokol Horní Litvínov František Barcal. 10. srpna 1937 bylo Sokolu uděleno stavební povolení, ale zemní práce začaly již 26. června. Je zajímavé, že ve stejnou dobu, v září 1937 začala jiná důležitá homolitvínovská stavba – nová radnice.
Plány sokolovny vypracoval a stavbu realizoval František Andrle, stavitel z Horního Litvínova. 18. ledna 1938 byla stavba kolaudována. Nácvik na slavný sokolský slet 1938 již Sokolové dokončili v novém. Radost Sokolů z nového stánku však netrvala dlouho, protože 10. října 1938 byla zabrána Němci.
Po válce se sokolovna vrátila do českých rukou. V sokolovně se pořádaly koncert a plesy. Již 28. října 1945 se v ní konal první koncert krátce předtím založeného amatérského Symfonického orchestru města Litvínova. Ke smutné historii sokolovny patří požár sokolovny při maturitním plese zdejší jedenáctileté střední školy v roce 1958.
Děkujeme za dobový snímek hornolitvínovské rodačce paní Editě Malé – rozené Libscherové (1919), která nám věnovala fotografii po svém tchánovi. Petr Malý stojí druhý zprava, za identifikaci ostatních osob autor předem děkuje.
