Otázka pravěkého osídlení litvínovské oblasti zůstává stále nedostatečně zodpovězena. Pravěk je sice nejstarším obdobím lidských dějin, ale musíme ho poznávat z hmotné kultury bezejmenných národů, protože nám žádný kronikář nezanechal písemné zprávy.
Naše podkrušnohorská oblast hrála v pravěkých dějinách českých zemí významnou rolí. úrodnost nížin a údolí, jakož i rudné bohatství hor lákaly totiž od počátku člověka, hledajícího v neustálém zápase s přírodou zdroj své obživy a pevnou hospodářskou základnu.
Kdy se zde objevil první člověk, zůstává dosud zahaleno rouškou tajemství. Ojedinělé nálezy nám nemohou mnoho věci objasnit. Četnější doklady lidského osídleni jsou z doby 100 000 – 15 000 let let př. n. I., tedy z mladšího období starší doby kamenné. Sem můžeme zařadit i vzácný nález lidské lebky, učiněný již ve 2. pol. 19. století v Mostě.
V 9. – 8. tisíciletí př. n. I. způsobil ústup ledovců změnu klimatických podmínek. Lidé se mohou specializovat no drobný lov zvěře a hlavně rybolov. V tomto případě nám mnoho objasňuje materiál z nejdůležitějšího naleziště u bývalého Komořanského jezera.
Od 4. – 3. tisíciletí př. n. I. se lovecká a sběračská společnost mění v zemědělskou. Tím se dostáváme do mladší doby kamenně. Údolí Ohře, Labe a Bíliny se stává základnou pro.zdejší zemědělské osídleni. Ani hory nebyly příliš velkou překážkou. Dokazují to četné nálezy z údolí Českého středohoří, ale i ojedinělé nálezy kamenných nástrojů z Krušných hor. Příkladem je kopytovitý klín, nalezený v Lounících, úlomek sekeromlatu z Písečné a dva sekeromlaty z Chudeřína. Můžeme sem zahrnout I další nálezy v Louce, Mnišku apod.
Dalším projevem zemědělce z mladší doby kamenné je i keramika. Doklady pro to jsou z nálezů v okolí Souše, Libkovic a jinde.
Důležitým činitelem a také svědkem nesčetných pohybů různých národů jsou horské brány – průchody. Mezi nejdůležitější zahrnujeme údolí horní Ohře, severní labskou průrvu a Nakléřovský průsmyk. S pohybem evropských kmenů se objevují první kovy a dochází ke střídání různých kultur i na našem území.
Asi v 5. – 1. stol. př. n. I. přicházejí i na území našeho mosteckého okresu Keltové, kteří po sobě zanechali řadu sídlišť a pohřebišť s kostrovými hroby. Nejblíže to bylo v Libkovicích a Bečově. Germánské kmeny, které se sem dostávají počátkem našeho letopočtu, zanechávají po sobě stopy rovněž v podobě dnešních archeologických nálezů.
V době tzv. stěhování národů ve 4. — 6. stol. n. I. uzavírají pohyb jednotlivých kmenů na našem území Slované, kteří se podél Labe, Ohře a Bíliny dostávají až do Podkrušnohoří. Hmotný materiál, který je prvním archeologickým dokladem historických Slovanů z 5. stol. n. byl nalezen i v Komořanech, Ledvicích a jinde.
Před vznikem přemyslovského státu byro území severozápadních Čech osídleno drobnějšími kmenovými celky, v jejichž čele stála kmenová knížata. V druhé pol. 9. století získali Přemyslovci v rámci kmenového území Čechů vedoucí postaveni. Za vlády prvního historicky známého knížete Bořivoje I. ovládali kromě vlastního území Čechů také podkrušnohorskou oblast s Lučany a Lemuzy. Rovněž území Sedlčanů, Litoměřiců, Děčanů a Pšovanů.
Upevněním pozice přemyslovského státu zůstává území podkrušnohorské oblasti osídleno až k úpatí Krušných hor slovanským lidem.
Rozšiřování orné půdy si vyžádalo větší potřebu pracovních sil. S domácími silami již nebylo možné zvládnout obdělávání velkých ploch feudální půdy. Ve 13, a 14. století byli zváni cizí osadníci převážně ze sousedního Saska, Durynska o jiných německých krajů, aby pomohli při kultivaci půdy.
Jejich příchodem, začala takzvaná kolonizace, která vlastně navazovala na vnitřní kolonizaci.
Výsledkem této kolonizační činnosti byl rozsah osídlení v severozápadních Čechách ve 14.a na počátku 15 století.
Ve stejné době sem pronikal i politický vliv míšeňských markrabat, kteří chtěli celé území na jižním úpatí Krušných hor strhnout na sebe.Město Most se stalo opěrným bodem pro jejich politické záměry.
