Střediskem okresní části mosteckého okresu je město Litvínov.
Rozkládá se na jižním úpatí Krušných hor.Jeho rozloha činí bezmála 2000 ha.
Město se vytvořilo postupným sloučením obcí: Horního Litvínova, Dolního Litvínova, Lipětína, Růžodolu, Chudeřína, Šumné a Horní Vsi Písečná a Louka se v roce 1960 osamostatnili.
Toto rozložení způsobuje,že severní hranice zabíhá do hor a jižní hranice probíhá v podhorské rovině.
Proto geologické složení Litvínovska můžeme rozdělit na dvě odlišné části:
1.) Jádro a hlavní část pohoří tvoří ruly a žula. Pronikáním ruly z hlubin k povrchu souvisí vznik svoru a lyditu.Následkem silné činnosti tekoucích vod byla obnažena rula žula křemity a žulový porfyr.Obrovské množství odneseného materiálu, složené z balvanů štěrku písku a hlíny vytvořilo nadložní vrstvy hnědého uhlí.
Uhelné sloje vybíhají na povrch na úpatí hor v linii Horní Jiřetín Janov Hamr Litvínov III,I,VI a Lom.V tomto pásmu je také geologická stavba téměř stejná.Rozpadající se rula vytváří svahovou rulu žlutnici.Nejvíce je rozšířena bezprostředně na úpatí hor.
2.) Pod horami je rovina, která se táhne od severovýchodu k jihozápadu a jihu ve výši asi 250 m n. m. V ní leží část obce Lomu, Louka bývalé Záluží, Litvínov II s Lipětínem Růžodolem. V jejich okolí jsou četné rybníky, mokřiny, haldy a jinak devastovaná půda, na které jsou pouze chudá pastviska. Mokřiny haldy, jsou v neustálém pohybu následkem intenzivního dolování a poddolování. Z téhož důvodu také spodní voda mění neustále směr a hloubku.
Hlavní horský hřbet Krušnohoří se táhne od severovýchodu, k jihozápadu a rozděluje povodí řeky Bíliny (Bělé), jež teče do Čech, a řeky Fley (Flájský potok) která odvádí množství vody do Německa.Hlavní údolí jsou kolmá na horský hřeben a vesměs vyúsťují v Čechách.
Mezi údolí v Litvínově počítáme:
Lounické , Šumné ,Mezibořské, Antonína Zápotockého (Loučky), Radčické údolí.
Každé údolí je oživeno potokem nebo aspoň potůčkem s vlastním jménem:
Zálužský, Bílý,Divoký,Poustevnický a Radčický.
Geologické skladbě území odpovídá také vegetace. V dřívějších dobách byl hřeben Krušných hor pokryt pralesem. Na některých plošinách vznikla rozlehlá diluviální rašeliniště, která jsou dosud žívá. Zásahem člověka, který potřeboval dřevo na tavení rud a na vyztužení důlních chodeb, změnila se horská vegetace.
Floristicky jsou Krušné hory dokonale prozkoumány. Jsou řazeny mezí pohoří, jejíž chudá půda dovoluje rozvoj jednotvárných lesních formaci a vřesovinné vegetace. Tím, že nadmořská výška pohoří nepřesahuje lesní hranící, lesy kryjí i jeho nejvyšší vrcholky. Ze stromů je nejrozšířenější smrk. Bučiny byly více rozšířeny dříve, ale dnes zaujímají nižší polohy ve výšce 400-700 m n. m. Zasahují i výše, kde tvoří smíšené lesy. Běžné jsou i další stromy jako bříza, dub, borovice a modřín.
Vedle běžné květeny sem pronikají i teplomilné druhy květeny z Českého středohoří a podkrušnohorských teplých pánvi a úvalů. Setkáváme se zde s některými vzácnými, jedovatými i léčivými rostlinami, jako jsou např. arnika, bělozářka liliovitá, česnek medvědi, blín černý, durman, lilek černý, rulík, potměchuť, vraní oko, ocún jesenní.
Průmyslová a hustě zalidněná litvínovská oblast podkrušnohorské pánve není zrovna vhodným prostředím pro volně žijící zvěř. Přesto I se v horských polohách setkáváme s vysokou j zvěří (srnec, jelen, muflon), které je věnována pozornost I v tzv. Oboře. V nižších polohách žije hojně i divoký králík, zajíc, koroptev, bažant, ale i křeček, sysel a hraboši. V lese potom rejsek, plch, veverky, kuny, jezevec, lasice i liška. V posledních letech se zde rozšiřuje i černá I zvěř. V okolí rybníků jsou obrovská hejna racka chechtavého.
Spolu s ním tam žijí I lysky a kachny divoké. V okolí Litvínova se vyskytuji také dravci, jako káně lesní, poštolka, jestřáb, i krahujec a rovněž různé druhy sov. Ve večerních hodinách poletuje také v zahradách města [ netopýr ušatý.
V zalesněné i devastované částí Litvínovská l provádějí lesníci náročnou a pracnou přeměnu jehličnatých monokultur na smíšené porosty, které snáze odolávají znečištěnému ovzduší. Tento organizovaný postup je nutný k zajištění většího množství vody jak pitné, tak í průmyslové, velice potřebné k dalšímu životu obyvatel v této oblasti. Autor nezjištěn
Poznej své město. MNV Litvínov (1975)
